Druhá aukce biometanu přijde v listopadu. Do dopravy z ní nemusí dotéct ani kubík

Dnes, 19:12

Ministerstvo průmyslu a obchodu v září oznámilo výsledky první aukce na provozní podporu biometanu. Jedenáct úspěšných projektů má do konce roku 2029 vyrábět 45 milionů m3 biometanu ročně. Zájem převýšil nabídku několikanásobně a sektor to oprávněně slaví jako zlom po letech přešlapování. Druhá výzva se čeká v listopadu.

Pro provozovatele vozových parků na CNG a bioCNG z toho ale vyplývá otázka, kterou si od září kladou ve variantách typu „a kolik z toho natankuju". Odpověď z podmínek aukce není příjemná: není to nikde napsané, protože se s tím nepočítá.

Co aukce vysoutěžila

Do první výzvy se přihlásilo 63 platných nabídek s celkovým objemem, který několikanásobně převýšil nabízených 45 milionů m3 ročně — podle agenturních zpráv šlo o téměř 176,5 milionu m3, předseda bioplynové sekce CZ Biom uvádí přibližně 200 milionů m3. Uspělo 11 projektů: pět nových výroben na zelené louce a šest přestaveb stávajících bioplynových stanic.

Nabídkové ceny úspěšných projektů se pohybují od 2 346 do 2 879 Kč/MWh spalného tepla. Podmínkou bylo uvedení výrobny do provozu nejpozději do 31. prosince 2029; úspěšní uchazeči uvádějí termíny od prosince 2027 do prosince 2029.

Program jako celek schválila Evropská komise v dubnu 2026 a na výstavbu i provoz biometanových stanic počítá s částkou blížící se 90 miliardám korun.

Z vítězů je dosud veřejně známa skupina EFG, která uspěla se všemi třemi podanými projekty — výrobnami v Rapotíně, Vyškově a Vysokém Mýtě, kde jde o modernizaci existující bioplynové stanice. Dohromady mají vyrábět přibližně 7,4 milionu m3 ročně, tedy asi šestinu celého vysoutěženého objemu. Úplný seznam zbývajících osmi vítězů a jejich lokalit MPO v detailu nezveřejnilo.

Právě ta neúplnost je pro plynnou dopravu praktický problém. Dodavatelé bioCNG dlouhodobě říkají, že k investičnímu rozhodnutí potřebují vědět, o které konkrétní provozy jde.

„Zajímají nás především konkrétní údaje k jednotlivým bioplynovým stanicím.“

Dodal tehdy, že na jejich základě dokáže firma v rámci investičního záměru zajistit finanční vstup i potřebné technologie. Řekl to k projektu, který mapoval reálný potenciál biometanu v dopravě — tedy k úplně stejné otázce, jakou dnes otevírá seznam vítězů aukce.

Klíčová podmínka: do soustavy, ne do nádrže

Podporu dostává výroba pod jednou zásadní podmínkou — biometan musí být dodáván do plynárenské soustavy. K tomu se váže výkonový požadavek: minimální měsíční dodávka ve výši 75 % maximálního výkonu zařízení, při jejím nesplnění nárok na podporu za daný měsíc propadá.

Pro dopravu to je současně dobrá i špatná zpráva.

Dobrá proto, že nevzniká ostrovní řešení. Biometan vtlačený do distribuční sítě je fyzikálně dostupný každé plnicí stanici, která je na síť napojená — nemusí se vozit cisternami od konkrétní bioplynky ke konkrétní plničce. Z pohledu provozovatele stanice je to nejpraktičtější možná architektura.

Špatná proto, že aukce žádný objem do dopravy nealokuje. Jakmile je plyn v soustavě, jde tam, kde za něj někdo zaplatí nejvíc. A plnicí stanice nejsou v té frontě na prvním místě.

Kam tedy biometan poteče

O 45 milionů m3 ročně se budou dělit tři skupiny odběratelů a dopravu mezi nimi hledejte s lupou.

Teplárenství a průmysl. Nejobjemnější a nejstabilnější poptávka, navíc pod tlakem ETS1 a od roku 2028 i ETS2. Pro odběratele je biometan přímá náhrada fosilního plynu bez jakékoli investice do technologie.

Dodavatelé plnící kvóty. Povinnost snižovat emisní intenzitu paliv podle RED III a povinný podíl obnovitelných plynů jsou dnes nejsilnější zákonný tah po biometanu.

Firmy s dobrovolnými cíli. Rostoucí, ale nepředvídatelný segment, který platí za záruky původu, nikoli za fyzické molekuly.

Pokud by k nim měly přibýt automobilky prostřednictvím Carbon Correction Mechanism, bylo by to poprvé, co evropská regulace přiznává palivu uhlíkovou hodnotu — ale právě o tom se v Bruselu teď vyjednává a výsledek je nejistý. Psali jsme o tom samostatně.

Jediná reálná páka pro dopravu — a je malá

Pro plynnou dopravu zbývá jeden konkrétní nástroj: povinný minimální podíl biometanu a dalších obnovitelných paliv u dodavatelů plynných pohonných hmot. Podle akčního plánu schváleného vládou činí 1,25 % od roku 2026 a má vystoupat na 5,5 % do roku 2030, přičemž nejméně 1 procentní bod z toho musí tvořit obnovitelný vodík nebo syntetická paliva.

Zní to jako záchytný mechanismus. Jen je dobré si ho přepočítat na kubíky.

A je tu ještě jedna nepříjemnost, kterou je potřeba přiznat. Část české sítě dnes povinný podíl mnohonásobně přeplňuje — skupina Bonett dodává na svých stanicích 100 % bioCNG. Povinnost 1,25 % tedy pro významnou část trhu není závazek, ale historická poznámka. Nástroj, který má přitahovat nový objem, nepřitahuje nic tam, kde je už dávno přeplněný, a jen velmi málo tam, kde ne.

Co dělá s cenou burzovní trh

Ekonomika celé věci stojí na rozdílu mezi podporovanou cenou biometanu a cenou fosilního plynu — a ten se mění každý týden.

K 12. říjnu 2026 se TTF obchodoval kolem 82,2 €/MWh, což při kurzu přibližně 24,4 Kč/€ odpovídá asi 2 010 Kč/MWh. Vysoutěžené ceny biometanu 2 346–2 879 Kč/MWh jsou tedy dnes o 17 až 43 % výš než fosilní plyn na burze.

Je to lepší číslo, než by sektor ještě loni čekal. Zároveň je to číslo, které se během tří týdnů letošního září a října pohnulo o více než deset procentních bodů — a to jen proto, že se hýbal fosil, ne biometan. Kdykoli uvidíte tvrzení, že biometan je už skoro konkurenceschopný, hledejte u něj datum a výši TTF. Bez toho je z něj za měsíc nepravda.

Kontext pro zimu: evropské zásobníky byly v srpnu naplněné pod 58 %, nejméně od začátku statistik, a analytici pracují se scénáři, v nichž by průměrná cena od listopadu do března mohla vystoupat ke 110 €/MWh. Pokud se naplní, rozdíl mezi biometanem a fosilem se zavře téměř na nulu — ovšem za cenu, kterou nikdo z plynné dopravy nechce platit.

Co by měla obsahovat druhá výzva

Druhá aukce se podle dostupných informací chystá na listopad 2026 se stejným objemem 45 milionů m3 ročně a téměř stejnými podmínkami. Rámcový plán počítá do roku 2028 s balíkem celkem 350 milionů m3; cíl pro rok 2030 je téměř 500 milionů m3 ročně a asi sto biometanových stanic. Pro srovnání, loňská domácí výroba byla přibližně 17 milionů m3 ze čtrnácti stanic.

Protože se výzva teprve připravuje, má smysl pojmenovat, co by v ní z pohledu dopravy mělo být:

  1. Zvýhodnění dodávek určených pro plnicí stanice v hodnocení nabídek, nebo alespoň samostatná dílčí obálka objemu pro dopravní využití.
  2. Jasná vazba na povinný podíl obnovitelných plynů — pokud má 5,5 % do roku 2030 něco znamenat, měl by stát umět říct, z jakých zdrojů se naplní.
  3. Předvídatelnost za horizont roku 2028. Na tom se shoduje i bioplynový sektor: Adam Moravec z CZ Biom doporučuje aukce prodloužit i na roky 2029 a dál a zavést mechanismus, kterým se nevyužitá kapacita vrátí do systému, pokud vítězný projekt nakonec nevznikne. Bez toho hrozí, že úspěšné nabídky zablokují objem, který nikdo nedodá.

Závěr

Stát postavil mechanismus, který funguje. Čtyřnásobný převis poptávky v první aukci je nejlepší zpráva, jakou český bioplyn za posledních deset let dostal, a je férové to říct bez výhrad.

Jen je potřeba vidět, co ten mechanismus dělá: podporuje výrobu a vtlačení do soustavy. Tím jeho práce končí. Jestli se vyrobený biometan dostane do nádrže autobusu v Jihlavě nebo tahače na dálnici D1, o tom aukce nerozhoduje a ani rozhodovat nemá.

Rozhoduje o tom něco jiného: povinný podíl, který je dnes příliš malý, mýto, které obnovitelný plyn neuznává, a dotační programy, které na plynové autobusy stále nedosáhnou. Dokud se nepohnou tyhle tři věci, bude se český biometan vyrábět ve stále větších objemech — a tankovat v těch stejných.

Zdroje