Samohýl (Samohýl group): Nechápu, proč je CNG jako pohon na vedlejší koleji

Vaše společnost vznikla v roce 1991. Co vás osobně k veterinářskému oboru přivedlo?

Já jsem původně silnoproudý elektroinženýr a pocházím z Brna. Tam jsem potkal studentku veterinární školy z Podkrkonoší, a tak jsme se kvůli práci přestěhovali do Lomnice nad Popelkou. Krátce poté jsem získal práci snů, protože jsem dostal na starost zahraniční montáže, takže jsem jezdil za společnost Elitex po zemích východního bloku. Po pádu režimu ale firma zanikla. Zároveň v té době docházelo k velmi tvrdé privatizaci veterinární služby. To bylo v roce 1991. Tehdy 30. června všichni skončili ve službách pro stát a stali se z nich soukromníci. Tím vznikl obrovský trh, o který se z pohledu distribuce léčiv nikdo nestaral. Nám bylo 28 let a potřebovali jsme se uživit. A proč to dělat v malém, když to můžete dělat ve velkém.

Čím jsou vaši zákazníci – veterináři – specifičtí?

Mají psychicky velmi náročnou práci. Za minulého režimu se dokonce i zvažoval nárok na dřívější odchod do důchodu, jako byl třeba u horníků. Dnes už se sice i v tomto oboru používá lepší technika, ale americké studie stále ukazují, že psychicky mají veterináři oproti běžným lidem výrazně náročnější práci. Já je za to obdivuji. Není lehké zvířata léčit a zároveň uklidňovat jejich lidské majitele. Lidé jsou navíc z medicíny zvyklí, že je vše zdarma, ale u veterináře musejí natvrdo platit.

Vezměte si, že veterinář musí být najednou vlastníkem, ředitelem i šéflékařem. Je to specifický obchod, který není vůbec jednoduchý, není to jako prodávat auta nebo léky.

To asi klade určitý tlak na vaše obchodní oddělení…

Je to obrovský tlak na celou firmu. Protože veterinář si lék objedná v devět hodin večer a chce ho mít na stole druhý den dopoledne. A to vybíráte mezi 14 000 položkami. Na druhou stranu, když do našeho byznysu chce někdo vstoupit, může jedině prostřednictvím koupě zavedené firmy. Tady se nedá stavět z nuly. Další věcí je, že tento byznys je náročný i z hlediska samotného léčení – jinak se léčí kráva a jinak vlčák, čivava nebo kůň.

A z čeho podle vás jdou veterinářům největší příjmy – z velkých chovů, nebo se dokážou uživit i ti, kteří jsou zaměření pouze na domácí mazlíčky?

Dříve to samozřejmě byly především ty velké chovy, ale dnes už je to zhruba půl na půl nebo možná i mírně víc pro ty menší veterinářské praxe. Poskytovat veterinární péči hospodářským zvířatům vlastněných velkými zemědělskými kolosy je velmi náročné. Také proto nejsou mladí veterináři ochotni tuto práci vykonávat. Máme tu tedy zaděláno na pořádný problém. Za 10 let nebudeme mít veterináře s velkou praxí (myšleno hospodářská zvířata – pozn. redaktora). Mladí totiž preferují poskytování péče domácím zvířatům.

Na jaké sektory je rozdělen váš byznys?

Hlavní jsou léky. Procentuelně velmi zjednodušeně vyjádřeno to máme 40–30–30 v poměru léky–krmiva–maloobchod.

Dnes máte asi 500 zaměstnanců. Jakým tempem přibývali?

Vývoj počtu zaměstnanců byl lineární, ale poté, co jsme koupili síť obchodů chovatelských potřeb Zvěrokruh, se nám jejich počet takřka zdvojnásobil.

Máte také vlastní značku textilních doplňků pro domácí zvířata. Ty přímo vyrábíte?

Tady v Lomici nad Popelkou je textilní průmysl historicky zakořeněn, a i když už se tady téměř nic nešije, pořád jsou tu šikovní lidé, kteří tu práci dělají dobře. Takže jsme navázali spolupráci s jednou malou firmou a ta pro nás šije designové textilie pro psy a kočky – transportní tašky, oblečky a pelíšky.

Mimochodem před třemi lety mě v jednom obchodě doslova dostala paní prodavačka. Platil jsem kartou, ona se na ni podívala a říká: „Vy jste pan Samohýl! Já mám od vás na Fifinku obleček.“ Pro někoho je to možná takový bláznivý nápad, ale peníze to z firmy neodebírá a dává to lidem práci. Nikdy z toho nebude Hugo Boss, ale proč to nepodporovat.

Díky krmivům, lékům a maloobchodu jste, dá se říct, částečně také logistická firma. Vaše automobilová flotila je takřka z poloviny tvořena auty na zemní plyn. Kdy jste k tomuto tahu rozhodl?

Toto rozhodnutí jsem udělal před více než deseti lety, kdy jsme začali testovat originální CNG auta různých značek. Náš nejstarší Mercedes na plyn ujel 700 000 kilometrů bez závady libovolného agregátu. Abych šel příkladem, přesedlal jsem z BMW na VW Passat na plyn.

V tuto chvíli máme flotilu postavenou na dodávkách od Mercedesu, menších Opelech, Ducatech a šestitunových vozech Iveco. Jenže místo toho, aby se tento trend rozvíjel, tak spíše ustupuje. Před pár lety měl Mercedes na pohon CNG čtyři osobní auta a jednu dodávku. Podle současných zpráv se ale dodávka na plyn už dál vyrábět nebude.

Co vás na začátku vedlo k pořízení aut na plyn?

Jeden aspekt jsou náklady. Vy jste to už řekl – jsme částečně logistická firma, takže náklady na pohonné hmoty se samozřejmě snažíme snižovat. Druhý aspekt byla výhoda té technologie i dostupnost plynu. Ekologický faktor tam samozřejmě taky hraje roli. Když jsem tenkrát všechno zhodnotil, tak mi CNG přišlo jako nejrozumnější varianta.

Zmínil jste ekologický faktor, existují na to nějaké studie, které by dokládaly, jak moc je vůči životnímu prostředí škodlivý různý typ vozů?

ČVUT z kraje června dělala studii na škodlivost provozu aut v Praze a vyšlo jí, že ve smyslu účinnosti i tvorby škodlivin jsou CNG motory násobně méně ekologicky škodlivé než ostatní. A to se nejedná o testy v laboratoři, ale v reálném provozu.

Jakou máte ve firmě díky tomu, že jezdíte na CNG, úsporu?

To je jednoduché. Litr benzinu stojí 30 korun a kilogram plynu zhruba 25. Ty Passaty spotřebují 5 kg plynu na 100 kilometrů a srovnatelný diesel spotřebuje okolo 6 litrů na stejnou vzdálenost. Takže na sto kilometrů je to zhruba 50–60 korun a pořizovací náklady jsou přitom pro nás zcela srovnatelné.

A jak je to s čerpacími stanicemi?

Dojezd plynových aut je objektivně kratší, je to někde mezi 400 a 500 km. U nás je to snadné, my máme čerpací stanici přímo ve firmě a každé auto, které tady zaparkuje, musí mít plnou nádrž, aby s ním další den mohl řidič bez problémů dojet do Prahy nebo do Brna. Čerpacích stanic je jinak v Česku přes 100, takže v rámci obrátky to vždycky zvládneme.

A jak je to v zahraničí?

Na Slovensku je to problém, tam jich je asi jen 10, ale jinak Německo nebo Rakousko jsou vcelku bez problémů, jen musíte vždycky sjet kousek od dálnice, protože ty čerpací stanice jsou většinou u plynovodu, který nebývá hned vedle dálnice. Dá se říct, že cestovat v západní Evropě lze bez obav.

Proč podle vás na CNG už tedy nejezdíme všichni?

Já nevím, mě se neptejte. Můj selský rozum to nechápe. (smích)

https://www.byznys-energie.cz/clanek/samohyl-samohyl-group-nechapu-proc-je-cng-jako-pohon-na-vedlejsi-kolejiZdroj: Byznys-energie.cz